Historie kostela

Vznik kostela je spojen s moravskými markrabaty z rodu Lucemburků. Jan Jindřich, bratr Karla IV., se ujal vlády na Moravě v roce 1349 a jedním z jeho prvních počinů, jenž měl být symbolem trvalého spojení mladší linie Lucemburského rodu s jejich sídelním městem a celou Moravou, bylo založení kláštera augustiniánů eremitů zasvěceného Zvěstování Panny Marie a svatému Tomáši apoštolu v Brně. Zakládací listinou z roku 1350 jej markrabě umístil na předměstí poblíž farního kostela sv. Jakuba. Dle dostupných pramenů se jednalo o druhé založení augustiniánského kláštera v Brně, neboť první, pravděpodobně vzniklý v první polovině 14. století v roce 1346 vyhořel.

Velkorysá stavba byla svěřena parléřské huti. Vznikl projekt síňového trojlodí s hlubokým chórem. Založení kláštera potvrdil na žádost Jana Jindřicha papež Inocenc VI. bulou vydanou 18. 7. 1356 v Avignonu. O Brně hovoří jako o městě: „lidnatém, bohatém a slavném“. Následně vydal markrabě v prosinci 1356 další listinu, kterou daroval klášteru klenoty, dvůr a dvacet pozemků v okolí Brna. Stanovil v ní, že v kostele mají být pravidelně slouženy mše za jeho příbuzné: otce krále Jana, matku královnu Elišku, dědečka císaře Jindřicha, manželku Markétu a jejího otce vévodu Mikuláše Opavského, za bratra císaře Karla, za synovce následníka trůnu Václava a něj samotného. V klášteře mělo žít 42 řeholníků a měl tak být největším augustiniánským klášterem v Římské říši.

Kostel, pravděpodobně jen cihlový presbytář s chórem z režného cihlového zdiva s kamennými články, vysvětil v roce 1356 olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Slavnosti se zúčastnil i císař Karel a věnoval klášteru deskový obraz madony. Jedná se o italobyzantskou ikonu ze 13. století. Markrabě dal pro obraz zbudovat kapli podél severní strany kněžiště. Svatotomská madona, zvaná též Gemma Moraviae ? Perla Moravy, či Palladium Brna, se stala předmětem úcty a proto v srpnu 1373 uděluje olomoucký biskup Jan ze Středy odpustky s ní spojené. Stavba však nepokračovala podle předpokladu, protože překračovala hospodářské možnosti markraběte Jana Jindřicha. Karel IV. který na ni osobně dohlížel, se při návštěvě Brna v roce 1366 rozhodl podporovat výstavbu po dva roky pravidelnými týdenními výnosy z kutnohorských dolů.

Také Jan Jindřich přidal k dosavadním darům nové, jak se dozvídáme z listiny z listopadu 1370. O pět let později rozhodl Karel IV. o nové dotaci na dokončení kláštera. Toho se však Jan Jindřich už nedočkal, protože zemřel v roce 1375 a byl pohřben v presbytáři kostela, stejně jako jeho druhá manželka Markéta Rakouská a třetí manželka Markéta Opavská. Starost o dokončení stavby připadla jeho nástupci, prvorozenému synu Joštovi, který k tomuto účelu poskytl značné prostředky. Také listina z roku 1381 dokládá, že k dokončení kláštera bylo potřebné věnovat další statky. Tentokráte se připojil i mladší markrabě Prokop. Původní záměr byl opuštěn a ve výstavbě kostela bazilikálního typu už nepokračovala parléřská huť. Na severní straně přiléhal k lodi ambit, vedoucí ke kapli sv. Kříže. Stavba bylo krátce před rokem 1400 konečně dokončena. V prosinci 1399 udělil olomoucký biskup Jan Mráz všem návštěvníkům chrámu odpustky a o rok později augustiniánům od sv. Tomáše a dalším klášterům zpovědní jurisdikci.

Zároveň s dokončováním stavby markrabata vybavovala kostel bohatým inventářem, který byl bohužel v průběhu staletí zničen. Dodnes se zachovala nádherná pieta tzv. horizontálního typu. Byla vytesána kolem roku 1385 z opuky a je opatřena vzácně dochovanou původní polychromií. Je projevem nejvyššího dvorského umění ve stylu parléřské huti a proto je některými odborníky autorství piety připisováno Jindřichu Parléřovi, který se v letech 1381-87 uvádí jako kameník a stavitel ve službách markraběte Jošta. Spolu s bratrem Prokopem daroval Jošt v roce 1393 dnes nejstarší a největší zvon v Brně. Ulil jej vídeňský zvonař Johannes z Eystetu a nese nápis: „Ke cti Boha všemohoucího a jeho rodičky Panny Marie, svatého Tomáše apoštola, slavná knížata Jošt a Prokop … markrabata moravská, 1393“ v latině.

15. – 17. století