Historie kostela

14. století

Vznik kostela je spojen s moravskými markrabaty z rodu Lucemburků. Jan Jindřich, bratr Karla IV., se ujal vlády na Moravě v roce 1349 a jedním z jeho prvních počinů, jenž měl být symbolem trvalého spojení mladší linie Lucemburského rodu s jejich sídelním městem a celou Moravou, bylo založení kláštera augustiniánů eremitů zasvěceného Zvěstování Panny Marie a svatému Tomáši apoštolu v Brně. Zakládací listinou z roku 1350 jej markrabě umístil na předměstí poblíž farního kostela sv. Jakuba. Dle dostupných pramenů se jednalo o druhé založení augustiniánského kláštera v Brně, neboť první, pravděpodobně vzniklý v první polovině 14. století v roce 1346 vyhořel.

Velkorysá stavba byla svěřena parléřské huti. Vznikl projekt síňového trojlodí s hlubokým chórem. Založení kláštera potvrdil na žádost Jana Jindřicha papež Inocenc VI. bulou vydanou 18. 7. 1356 v Avignonu. O Brně hovoří jako o městě: “lidnatém, bohatém a slavném”. Následně vydal markrabě v prosinci 1356 další listinu, kterou daroval klášteru klenoty, dvůr a dvacet pozemků v okolí Brna. Stanovil v ní, že v kostele mají být pravidelně slouženy mše za jeho příbuzné: otce krále Jana, matku královnu Elišku, dědečka císaře Jindřicha, manželku Markétu a jejího otce vévodu Mikuláše Opavského, za bratra císaře Karla, za synovce následníka trůnu Václava a něj samotného. V klášteře mělo žít 42 řeholníků a měl tak být největším augustiniánským klášterem v Římské říši.

Kostel, pravděpodobně jen cihlový presbytář s chórem z režného cihlového zdiva s kamennými články, vysvětil v roce 1356 olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi. Slavnosti se zúčastnil i císař Karel a věnoval klášteru deskový obraz madony. Jedná se o italobyzantskou ikonu ze 13. století. Markrabě dal pro obraz zbudovat kapli podél severní strany kněžiště. Svatotomská madona, zvaná též Gemma Moraviae ? Perla Moravy, či Palladium Brna, se stala předmětem úcty a proto v srpnu 1373 uděluje olomoucký biskup Jan ze Středy odpustky s ní spojené. Stavba však nepokračovala podle předpokladu, protože překračovala hospodářské možnosti markraběte Jana Jindřicha. Karel IV. který na ni osobně dohlížel, se při návštěvě Brna v roce 1366 rozhodl podporovat výstavbu po dva roky pravidelnými týdenními výnosy z kutnohorských dolů.

Také Jan Jindřich přidal k dosavadním darům nové, jak se dozvídáme z listiny z listopadu 1370. O pět let později rozhodl Karel IV. o nové dotaci na dokončení kláštera. Toho se však Jan Jindřich už nedočkal, protože zemřel v roce 1375 a byl pohřben v presbytáři kostela, stejně jako jeho druhá manželka Markéta Rakouská a třetí manželka Markéta Opavská. Starost o dokončení stavby připadla jeho nástupci, prvorozenému synu Joštovi, který k tomuto účelu poskytl značné prostředky. Také listina z roku 1381 dokládá, že k dokončení kláštera bylo potřebné věnovat další statky. Tentokráte se připojil i mladší markrabě Prokop. Původní záměr byl opuštěn a ve výstavbě kostela bazilikálního typu už nepokračovala parléřská huť. Na severní straně přiléhal k lodi ambit, vedoucí ke kapli sv. Kříže. Stavba bylo krátce před rokem 1400 konečně dokončena. V prosinci 1399 udělil olomoucký biskup Jan Mráz všem návštěvníkům chrámu odpustky a o rok později augustiniánům od sv. Tomáše a dalším klášterům zpovědní jurisdikci.

Zároveň s dokončováním stavby markrabata vybavovala kostel bohatým inventářem, který byl bohužel v průběhu staletí zničen. Dodnes se zachovala nádherná pieta tzv. horizontálního typu. Byla vytesána kolem roku 1385 z opuky a je opatřena vzácně dochovanou původní polychromií. Je projevem nejvyššího dvorského umění ve stylu parléřské huti a proto je některými odborníky autorství piety připisováno Jindřichu Parléřovi, který se v letech 1381-87 uvádí jako kameník a stavitel ve službách markraběte Jošta. Spolu s bratrem Prokopem daroval Jošt v roce 1393 dnes nejstarší a největší zvon v Brně. Ulil jej vídeňský zvonař Johannes z Eystetu a nese nápis: “Ke cti Boha všemohoucího a jeho rodičky Panny Marie, svatého Tomáše apoštola, slavná knížata Jošt a Prokop … markrabata moravská, 1393” v latině.

15. – 17. století

Po roce 1400 pokračovala stavba novým křídlem na jižní straně chrámu a v roce 1403 na ni byly vypsány odpustky. Markrabě Jošt, zvolený v říjnu 1410 římským králem 18. ledna 1411 v Brně na Špilberku umírá. Byl pochován do hrobky před hlavním oltářem, pod červenou mramorovou deskou. Manželství Jošta s Anežkou Opolskou zůstalo bezdětné a tak již ve druhé generaci vymřela moravská lucemburská sekundogenitura. Jošt byl zároveň posledním moravským markrabětem, který sídlil v Brně a osobně spravoval zemi.

Roku 1428 přitáhli k Brnu sirotci pod vedením hejtmana Velka Koudelníka z Březnice a rozložili si tábor poblíž augustiniánského kláštera. Podle zpráv byl při neúspěšném obléhání klášter s kostelem těžce poškozen. Další válka v letech 1467-1468 způsobila klášteru značné škody. Proto byl roku 1486 obehnán hradbami. V roce 1500 postihl augustiniány požár. V průběhu 16. století docházelo k provizorním opravám poškozených objektů. Mariánská kaple měla být znovu vystavěna, ale křížová chodba na severní straně kostela už obnovena nebyla. Počátkem 16. století byl kostel vybaven monumentálním pozdněgotickým křížem, který je cenný také pro svou původní polychromii.

Svobodný pán Magnis – Straschnitz nechal roku 1631 opravit Mariánskou kapli. Pak už stíhala kostel jedna pohroma za druhou. Pro špatný technický stav bylo nutné snést klenbu hlavní lodi, 16. července vichřice strhla střechu hlavní lodi a o dvě léta později spadla severní věž. Další poničení kláštera s kostelem způsobili Švédové při neúspěšném obléhání Brna v létě 1645. Areál kláštera byl vysunutý ven z městských hradeb a byl nejslabším článkem obranného systému. Švédský vojevůdce Leonard Torstenson záměrně stanovil datum generálního útoku na Brno na úterý 15. srpna, což je slavnost Nanebevzetí Panny Marie. K hlavnímu útoku na tvrz u sv. Tomáše vybral Torstenson elitní pluky, které zdolaly dělostřelbou těžce poškozené hradby a dokonce se jim podařil průlom do města. V tomto kritickém okamžiku přivolaný jezdecký oddíl zastavil jejich postup a odvrátil pád města. Od té doby je úspěšná obrana Brna považována za zázrak, připisovaný přímluvě Panny Marie svatotomské, ke které se Brňané po celou dobu obléhání pod vedením P. Martina Středy vroucně modlili.

Zmíněná událost pravděpodobně zachránila kostelní trojlodí před zbouráním, o kterém se dříve uvažovalo. Za podpory samotného císaře, zemského hejtmana Pavla Liechtensteina ? Kastelkorna, hrabat Františka a Jany Magnisových, Polyxeny z Montagni a dalších začaly rozsáhlé opravy. František hrabě Magnis znovu vystavěl Mariánskou kapli, kde byl pochován. Na svátek Petra a Pavla roku 1661 započala přestavba kostela podle plánů Jana Křtitele Erny. Na rozšířeném gotickém půdoryse vystavěl raně barokní trojlodí a zvětšil kostel o kaple vestavěné mezi gotické opěrné pilíře bočních lodí. Přestavba trvala deset let. Současně probíhala oprava budov konventu. Autorem soch v Ernově průčelí kostela je Jan van der Furth. Nejvýše je zobrazeno zvěstování Panny Marie, nad portálem sv. Tomáš, vedle vchodu sv. Augustin a sv. Monika, sv. Mikuláš Tolentinský a sv. Jiljí. Když byla ve druhé polovině 19. století vybudována okružní třída, uplatnilo se průčelí kostela jako pohledová dominanta nově vzniklé Joštovy třídy.

18. – 21. století

Stavitel Jan Matyáš Matern zvýšil roku 1702 jižní věž. Převorovi Prosperu Güntherovi se podařilo od papeže Klementa XI. roku 1721 získat pro sebe a všechny své nástupce právo nosit mitru. Nový projekt na přestavbu kláštera předložil Mořic Grimm. Stavba započala roku 1732 a do roku 1736 byla pod Grimovým vedením přestavěna i kaple Panny Marie. Nad ní byla zřízen kaple opatská a vedle se nacházela pohřební kaple sv. Kříže. Sochařské práce prováděl Jan Jiří Schauberger, fresky Jan Jiří Etgens. K příležitosti korunovace mariánského obrazu nechali augustiniáni zhotovit stříbrný oltář od augsburského zlatníka Johanna Gregora Herkommera. Slavnost proběhla v květnu 1736 a byly pro ni postaveny tři slavobrány od Františka Řehoře Ignáce Ecksteina. Po skončení oslav 9. července byla vysvěcena kaple sv. Kříže a tím uzavřena jedna etapa výstavby klášterního souboru.

Nový představený Matouš Pertscher započal roku 1744 svou kariéru snahou o získání opatské hodnosti. Pokračoval také v přestavbě kláštera podle projektu, který pro něj zhotovil mladý František Antonín Grimm. Stavební práce však nadále řídil Mořic Grimm. Po roce 1743 došlo ke změně koncepce. Vznikl nový, téměř palácový portál západní části prefektury. Přestavba měla být hotova k výročí založení kláštera. Vedle Grimma se na ní podíleli zednický mistr Bartoloměj Zindtner, kameník Johann Stránský a Josef Leonard Weber, který je autorem soch markrabat Jana Jindřicha a krále Jošta v průčelí. Hlavní portál je lemován portálky pro chodce, nad nimi jsou kazulová okna s vázami. Toto řešení je odvozeno buď z vídeňských palácových průčelí Johanna Bernharda Fischera z Erlachu nebo se podobá portálu od Lucase Hillebrandta na zámku Mirabelle v Salzburku.

Poslední část barokizace zasáhla původní lucemburský presbytář. Projekt předložil opět Mořic Grimm spolu s B. Zindtnerem. Se stavbou se započalo v roce 1749. Gotické klenby byly nahrazeny dvěma kopulemi. Třetí zaklenula chór a polygonální uzávěr byl vyzděn do oblouku. 16. prosince 1752 obnovený kostel spolu s klášterem vysvětil olomoucký biskup Julius kardinál Troyer a 17. prosince vykonal benedikci nového opata. Papež Benedikt XIV. udělení opatské hodnosti povolil 22. dubna téhož roku.

Konec slavného působení augustiniánů u svatého Tomáše způsobil Josef II., který konvent přestěhoval v roce 1783 do budov zrušeného kláštera cisterciaček na Starém Brně. Z kláštera zřídil sídlo dikasteriálních úřadů, což bylo soustředění všech zemských, stavovských a státních úřadů pod jednou střechou. Obě kaple byly také zrušeny a přestropeny na dvě podlaží. Klášterní kostel se stal 1. září 1784 kostelem farním pro nově zřízenou farnost na severním předměstí Brna. Naposledy byl kostel vážně poškozen během II. světové války. Zásah leteckými bombami poškodil klenbu nad varhanami a zničil třetinu střechy. V posledních dnech války kostel málem vyhořel, když po bombardování vznikl v opatské kapli požár. Klášter byl po zrušení zemského zřízení přeměněn v roce 1950 na Muzeum dělnického hnutí. Od roku 1990 využívá budovu bývalé prelatury Moravská galerie.

text: Mgr. Tomáš Drobný a kolektiv
Brno 1999