Madona Svatotomská a Farní pouť do Říma (listopad 2026)

Přípravujeme na inauguraci nového obrazu Panny Marie Svatotomské. Již několikrát jsem Vás v minulosti informoval ve farním věstníku o tomto záměru, a doba jeho uskutečnění se blíží. Také na farním dnu jsme vás o tomto záměru informovali, tentokrát již s přesnější představou duchovní přípravy, která by mohla být dovršena příští rok farní poutí do Říma. Při své nedávné návštěvě Říma jsem se informoval na možnost, že by tento nový obraz požehnal papež Lev. Dostával jsem spíše skeptické odpovědi, ale zdaleka toto úsilí ještě nevzdávám…

Obrazů, přesněji kopií svatotomské madony bylo vytvořeno mnoho, najdou se ve velkém množství kostelů nejen v naší vlasti, ale i v zahraničí. Jsou svědectvím úcty našich předků k Matce Boží a svědectvím jejich důvěry v Mariinu přímluvu. Právě do tohoto našeho chrámu přicházelo velké množství lidí, místních i poutníků, aby prostřednictvím Panny Marie přednesli Bohu svá trápení, prosby i radosti a prosili ji o přímluvu. V kronikách našeho města je zaznamenána nejen slavná obrana Brna před třicetinásobnou švédskou přesilou roku 1645, ale také množství zázraků na Mariinu přímluvu, kterou si lidé přicházeli vyprošovat právě sem. Byl bych rád, aby tento nový obraz byl pro nás povzbuzením pokračovat v této linii. S důvěrou v Matku Boží a v moc její přímluvy.

Originál této byzantské ikony byl kdysi darovaný klášteru císařem Karlem IV. při posvěcení kostela svatého Tomáše. Od zrušení augustiniánského opatství zde na tomto místě byl přenesen do baziliky na Starém Brně, kam mniši přenesli své působiště a dodnes pokračují v životě modlitby a služby. I my zde ale chceme uchovávat živou připomínku této slavné minulosti, s jistotou víry, že se Panna Maria nepřestává přimlouvat za ty, kdo k ní s důvěrou přicházejí prosit o přímluvu.

Podobně jako dřívější obrazy, i tento náš nový obraz naší Madony chceme přiložit k originálu, podle kterého byl co nejvěrněji vytvořen. Jedná se o jakési symbolické duchovní propojení a návaznost. Dílo je již z velké části dokončeno. Jedná se o tzv. restaurátorskou kopii. To je věrná reprodukce, vytvořená s použitím pokud možno stejných materiálů a technik jako originál, a to s maximálním respektem k původnímu dílu a snaží se co nejpřesněji napodobit původní vzhled. Budeme zde tedy mít obraz sice nový, ale – pokud to tak lze říci – věrnější původnímu vzhledu než samotný originál jak vypadá dnes.

Náš kostel byl posvěcen 13. března 1356, bude tedy příští rok docela kulaté 670 výročí. Doufáme, že zde budeme moci uvítat otce biskupa, aby obraz posvětil. S farní radou jsme identifikovali jako nejvhodnější den Slavnost Zvěstování Páně, což je kromě svatého Tomáše původní zasvěcení našeho kostela a slaví se 25. března.

I když mnoho věřících nevnímá roli Panny Marie v životě církve jako nezbytnou, přesto je její úcta něčím, co katoličtí a pravoslavní křesťané uchovávají jako vzácný poklad. A zkušenost jim dává za pravdu.

Papež František ve svém vlastním životopise píše o zbožnosti obyčejných lidí, že se jí nesmí pohrdat, protože je to autentický způsob, jakým Duch svatý vede Boží lid. Píše: Pro způsob myšlení zbožného lidu jistě není těžké spojit Ježíše a Pannu Marii. (…) Maria je pojítkem mezi nebem a zemí. Bez Matky Boží je evangelium odosobněné, pokřivené, a přeměněné v ideologii… (tato slova najdeme v 16. kapitole této jeho vlastního životopisu s názvem Naděje).

Je nám jistě jasné, že žádný člověk nikdy nebyl s Kristem tak hluboce spojen jako Panna Maria, ani apoštolové, ani sv. Petr, ani sv. Jan, nikdo. Nikdo nebyl blíž Kristovu srdci jako Panna Maria. Nejen tím, že ho nosila pod svým srdcem, že ho provázela na prvních lidských krocích, ale ona byla také, jak upozornil už svatý Augustin, jeho nejpozornější učednicí. Stále se učila poznávat svého Syna, poznávat jeho poslání. A „všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“. V pokoře se skláněla před tajemstvím svého Syna.

Proto je pro nás Panna Maria vzorem a učitelkou víry. Ona je „blahoslavená, která uvěřila“. Celý její život byl cestou víry, spolu s Kristem, až ke kříži, a dál až k večeřadlu kde po jeho vzkříšení spolu s učedníky vyprošuje vylití Ducha svatého.

Papež Benedikt o svátku Neposkvrněného Početí v prosinci 2012 řekl: „V Marii není žádná překážka, žádná clona, není nic, co by ji oddělovalo od Boha. Takový je smysl jejího bytí bez prvotního hříchu. Její vztah k Bohu je svobodný od jakékoliv – i minimální – trhlinky; žádná separace, žádný stín egoismu, nýbrž dokonalý soulad: její malé lidské srdce je dokonale „soustředěno“ na nezměrné srdce Boží.

Maria nám připomíná, že Boží hlas není možné rozeznat ve hřmotu a hemžení; Jeho plán s naším osobním životem a s životem společnosti není patrný při povrchním pohledu, ale až když sestoupíme na hlubší rovinu, kde působí síly nikoli ekonomické a politické, nýbrž mravní a duchovní. Maria nás zve, abychom tam sestoupili a sladili se s Božím působením.“

To je tedy cesta, na kterou je pozvaný každý z nás. Sestoupit na hlubší rovinu a sladit se s Božím působením. Maria uvěřila a vytrvala.
Protože víra není něco, co se dá vlastnit jednou provždy, jako třeba majetek (i když ani tam to není tak jasné…). Ne, víra je cesta, růst, zrání, i zápas. Je to cesta, na kterou se nestačí jen vydat, je třeba po ní každý den jít. I dnes, a zítra a pak znovu. V den radosti i v den smutku, ve zdraví i v nemoci, v úspěchu i neúspěchu. V den, kdy jsme Bohu blízko i tehdy, kdy se zdá vzdálený a mlčící. V den ukřižování i v den vzkříšení. Každý den, který nám Bůh dal zde na zemi, než budeme přizvaní k účasti na jeho vítězství nad hříchem a smrtí. Tam, kam již byla přijata Panna Maria.

Jan Mráz, farář

12. října 2025